Mai Phuong Hoang

Představte si, že by Vietnamec a Čech měli společně vytvořit ideální tradiční snídani. Zatímco Čech by nejspíše sáhl po chlebu s máslem (a pravděpodobně i šunkou), jeho vietnamský kamarád by neváhal přidat koriandr, chilli nebo rybí omáčku. A právě v tu chvíli by se rozběhl malý interkulturní dialog. “Koriandr na chleba? To myslíš vážně?” říká si Čech v duchu. Vietnamec mu pohled oplácí s úsměvem, možná přemýšlejíc, proč by si někdo dával chleba bez výrazné chuti, jen s máslem.

Interkulturní dialog není žádná věda – stačí ochota se zaposlouchat a možná i ochutnat něco nového. Jde o to vystoupit z vlastní bubliny a přijmout, že různé kultury mají své „normálno“. Právě takové porozumění má hlubší význam než jen zkoušení cizích chutí; pomáhá rozvíjet respekt, bourat předsudky a přibližuje nás k jiným světům, aniž bychom museli opustit vlastní kuchyni. V praxi funguje interkulturní dialog všude kolem nás – v rodinách, školách, práci. Nejde jen o jídlo nebo jazyk, ale o přístup k odlišnostem. Neznamená to, že musíme měnit své zvyky; stačí se jen podívat na svět očima někoho jiného.

Interkulturní dialog je jedním z mnoha témat, kterým se zabývá i náš projekt Roots of the Future. Kdo čte HUMRa pravidelně, už ví, co jsme zač (článek o nás vyšel v čísle 3/24). Kdo o nás slyší poprvé, dovolte nám se krátce představit. Roots of the Future je solidární projekt, spolufinancovaný EU, který vznikl z iniciativy dvou studentů FHS – Martina a Vee – a jejich tří přátel, banánových dětí – Lindy, Mai a Filipa. Klademe si za cíl šířit povědomí o vietnamské kultuře a přibližovat životy vietnamské komunity v ČR. Skrze osobní příběhy a dialogy se snažíme překonávat kulturní rozdíly a inspirovat k vzájemnému porozumění. Zároveň hledáme sami sebe, svou identitu, své kořeny.

A teď zpátky k interkulturnímu dialogu, který byl hlavním bodem našeho posledního workshopu, uspořádaného 3. října 2024 v rámci festivalu Dozvuky FHSfestu – ECHOES. Jednalo se již o náš čtvrtý dialog, ale tentokrát skutečně interkulturní: kromě Čechů a Vietnamců se přidali účastníci z různých koutů světa, a abychom se všichni dorozuměli, probíhalo vše v angličtině (také poprvé).

Na úvod jsme prolomili ledy krátkým „icebreakingem“ s kartičkami Dixit, což nám pomohlo se lépe seznámit. Poté jsme se rozdělili do menších skupinek a sdíleli naše kulturní zvyky a hodnoty. Každý přispěl něčím zajímavým – od tradičních pokrmů až po hlubší kulturní specifika.

A reakce? Nechyběly překvapivé ani vtipné momenty. Jedna slečna z Číny hned odpověděla „communism“, když padla otázka na signifikantní hodnotu její kultury. Studentka z Indie nám přiblížila zvyky, které dodržují při svém nejvýznamnějším svátku Diwali, a které se vlastně moc neliší od těch vietnamských. Kolega z Indonésie nás zase rozesmál, když se svěřil, že tu díky pivu prožívá něco jako ráj na zemi, jelikož konzumace alkoholu je v jeho zemi tabu. Byla to směsice pohledů, které ukázaly, že každá kultura má své vlastní „normálno“, ale zároveň i mnoho společného.

Celková atmosféra byla velmi pohodová a všichni jsme si sedli, na konci došlo dokonce i k vyměňování kontaktů. (Já osobně jsem si připadala jako zpátky na Erasmu, bylo to perfektní.) Učebnu 2.41 jsme opouštěli s úsměvem na tváři, obohaceni o mnoho poznatků, byť trochu zklamáni, že čas utekl tak rychle. Fun fact k závěru: téměř všichni v místnosti byli překvapeni, jak moc dbají Češi na akademické tituly, a že si je dokonce uvádějí i na náhrobcích.