Autor: Mai Phuong Hoang

Zajímá vás, jaké je žít na pomezí dvou odlišných kultur a být každou nohou v jiné etnické identitě? Chtěli byste vědět, jak se prolínají a navzájem obohacují tradice a zvyky dvou různých světů? Nebo byste rádi jen nahlédli do života jedné z největších minorit Česka – do života Vietnamců? Pokud jste si odpověděli alespoň na jednu z otázek ano, tak by vás mohl zajímat náš projekt Roots of the Future.

Kdo jsme? Co děláme? A proč?

Roots of the Future je solidární projekt spolufinancovaný Evropskou unií, který vznikl z iniciativy 2 studentů Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Zrod projektu byl, dalo by se říct, tak trochu náhodný. Vše začalo, když se “Vee” Van Anh Tran vrátila po roce dobrovolnických aktivit v Itálii a hledala informace ohledně studia právě na FHS. Já bych řekla, že to byl osud, když se jí ze všech oslovených ozval jen jediný student, a to právě Martin Zelinka, který byl v té době studentem magisterského programu orální historie. Kromě toho, že jsou oba rodáci z Českých Budějovic, je spojoval zájem pro vietnamskou kulturu – Vee z hlediska poznávání svých kořenů a Martina, jak vietnamská kultura může obohatit českou a naopak. Společně tak s dalšími 3 členy, dětmi vietnamských imigrantů – Lindou, Mai a Filipem – položili základy projektu, který má za cíl šířit povědomí o vietnamské kultuře. Skrze vyprávění příběhů se snaží překonávat kulturní rozdíly a přiblížit životy vietnamských přistěhovalců. Tato témata projekt rozebírá na svých přednáškách, workshopech a sociálních sítích. Cílem Roots of the Future je spojovat lidi, kteří – stejně jako jeho členové – hledají svoje kořeny a žijí na pomezí různých kultur. Proč zrovna název Roots of the Future? Je to jednoduché. Abychom poznali korunu stromu, musíme nejprve pochopit jeho kořeny. Tím, že studujeme naše kořeny, tedy naše předky, lépe poznáváme sami sebe – generaci budoucnosti.

 Kdo jsem já a proč vám o tom vlastně píšu?

Já jsem studentkou VŠE, čerstvě nový (neoficiální) člen projektu a stejně jako většina členů „Roots“ i já jsem takzvané banánové dítě – zvenku žlutá uvnitř bílá. Ano, možná to zní trochu hanlivě, ale tímto termínem se ztotožňuje značná část 2. generace Vietnamců v ČR. Vzhledem k tomu, že jsme se v Česku narodili a strávili zde většinu našeho života, je česká kultura, jazyk, zvyky a tradice v nás hluboko zakořeněná. Zato vietnamskou kulturu a jazyk mnozí z nás znají jen povrchově, jelikož naši rodiče byli příliš zaneprázdněni prací, aby nám mohli poskytnout život, který sami nikdy neměli. Zároveň se ocitli v zemi daleko od jejich vlastního kulturního zázemí. Vyrůstat ve dvou tak odlišných kulturách pro nás není taková legrace, jak se může na první pohled zdát. Není divu, že v jistém věku na mě dopadla krize identity. V podstatě mám 2 domovy, ale někdy mám pocit, že nepatřím ani do jednoho. Ve Vietnamu hned poznají, že nejsem zdejší, ve chvíli kdy otevřu pusu, v Česku zase není třeba ani pusu otevírat, protože můj asijský vzhled mluví za vše. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že si vlastně nemusím vybírat, že můžu patřit do obou světů, jak do toho českého, tak i do toho vietnamského. Abych se však mohla začít identifikovat jako Vietnamka, bylo zapotřebí lépe poznat svou vietnamskou část. Začala jsem od rodičů vyzvídat, jak se sem dostali a jaký byl jejich život ve Vietnamu, zajímala jsem se o naše zvyky a tradice, a dokonce jsem začala chodit na lekce vietnamštiny.

Roots of the Future zastřešuje vše, čím jsem si prošla a občas ještě procházím. Jsem nadšená z idei a poslání projektu, a hlavně z toho, že se mu všichni členové věnují ve svém volném čase s tak velkou dávkou entuziasmu a pokory. Roots of the Future není jen o poznávání své kultury a sebe sama, ale také o seznamování se s novými lidmi a jejich příběhy. Jak projekt, tak i jeho členové jsou otevření novým zkušenostem a výzvám a vítají spolupráce, které povedou k lepšímu světu pro další generace. Snažíme se vietnamskou kulturu přiblížit nejen nám, ale i okolnímu světu abychom zajistili budoucnost, kde se navzájem můžeme vnímat s tolerantností, trpělivostí a respektem nejen k naším kulturním odlišnostem, ale také tím co nás pojí. Vzhledem k tomu, že se s těmito hodnotami ztotožňuji, mohu říct, že jsem se přidala do správné party.